Památník Vítkov
Národní památník na Vítkově je funkcionalistický památník, jehož hrubá stavba byla postavena v letech 1929–1933 na vrchu Vítkově v Praze podle projektu Jana Zázvorky. Hlavním účelem mělo být uctění památky československých legionářů a československého odboje v období 1. světové války (1914–1918). Rozšířen byl v letech 1946–1949. Mezi lety 1954–1962 tu bylo umístěno mauzoleum Klementa Gottwalda. Dnes jsou v památníku uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a z dukelské operace. Zároveň byla v památníku instalována expozice Křižovatky české a československé státnosti. Součástí památníku je i třetí největší bronzová jezdecká socha na světě, socha Jana Žižky.
Husité na Vítkově zaznamenali pod vedením Jana Žižky z Trocnova válečný úspěch: 14. července 1420 zde porazili křižácké vojsko – viz článek bitva na Vítkově. Ale už tehdy se známý pražský kopec zhruba sto let jmenoval Vítkov. Pojmenován byl po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory, který zde měl vinici. Nejstarší doložená zpráva o kopci nad pražským Žižkovem pochází už z roku 1041.
Idea národního památníku, který by na rozdíl od dosavadních připomenutí porážek demonstroval hrdost a odvahu českého národa, měla zpočátku ryze lokální charakter. V létě 1882 byl z iniciativy několika set místních občanů založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova na vrchu Žižkově a nebýt budovatelského étosu nové Československé republiky, mohlo být všechno úplně jinak. Velkolepou nekropoli synů národa, legionářů a osvoboditelů, měla socha Jana Žižky z Trocnova pouze otevírat. Památník byl jako Památník národního osvobození vystavěn v letech 1929–1938. Za druhé světové války zde bylo skladiště wehrmachtu, památník byl v té době poničen. Po roce 1948 byl památník využit k propagaci komunistického režimu. Byli tu pohřbíváni významní představitelé komunistické strany. V roce 1953 tu bylo otevřeno mauzoleum Klementa Gottwalda, zrušené v roce 1962, kdy bylo Gottwaldovo tělo zpopelněno. Po Sametové revoluci byly ostatky členů komunistické strany odvezeny.
Památník Vítkov, rok 1958
V nynější době se v nově rekonstruovaném památníku nachází stálá expozice Křižovatky české a československé státnosti, která zachycuje historické okamžiky naší země od vzniku Československa v roce 1918, dále podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 a období Protektorátu Čechy a Morava, komunistický převrat roku 1948, invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a následnou federalizace Československa, pád socialismu stejně jako zánik Československa roku 1992. K dispozici je také nově otevřená vyhlídka na střeše hlavní budovy.
Hrob neznámého vojína byl původně provizorně zřízen na Staroměstské radnici; zde byly roku 1922 uloženy ostatky bojovníka z bitvy u Zborova. Po roce 1939 se stal místem odporu proti nacistické okupaci; roku 1941 byl hrob nacisty zničen a ostatky odvezeny a zpopelněny.
Po skončení druhé světové války bylo rozhodnuto o zřízení hrobu neznámého vojína na Vítkově. Sovětské úřady však nedaly souhlas k převezení ostatků od Zborova, místo něj zde byl 9. října 1949 pohřben padlý voják Karpatsko-dukelské operace. Hrob v prostoru před jezdeckou sochou kryje šikmá žulová deska s nápisem Sláva hrdinům padlým za vlast. Od 8. května 2010 jsou v hrobu neznámého vojína uloženy také nově exhumované ostatky jednoho ze zborovských padlých, což byl původní úmysl během výstavby památníku za první republiky.
Žižkova socha je třetí největší bronzová jezdecká socha na světě. Na Žižkovu sochu si Vítkov musel počkat: po dalších dvou soutěžích stále nespokojený sbor porotců přímo oslovil tři sochaře starší generace: Ladislava Šalouna, Jana Mařatku a Bohumila Kafku. Klasicky koncipovaný návrh jezdecké sochy, který nakonec v roce 1931 skicoval Bohumil Kafka, se stal předlohou pro monumentální bronzovou sochu. Kafkovy deníky, které si pečlivě vedl, přibližují snahu o dokonalost a historickou věrnost. V konzultacích se sochařem se vystřídali historikové i hipologové: kůň-model byl vybrán ze státních hřebčinců. Vzrušené diskuse se mimo jiné týkaly toho, zda by Žižka neměl mít v ruce bibli, zda by neměl mít raději napřaženou ruku, jak mu mají vlát vlasy atd. Kafka dokončil sádrový model v listopadu 1941, autor krátce po dokončení modelu zemřel. Odlita byla až po osvobození a odhalena na výroční den bitvy na Vítkově, tedy 14. července 1950. Socha váží 16,5 tuny, je vysoká 9 metrů, dlouhá 9.6 metrů, skládá se ze 120 bronzových částí a téměř 5000 šroubů. V letech 2010 až 2011 byla restaurována.
Památník Vítkov, rok 1965
Na průčelí podstavce jezdecké sochy byl instalován původní velký československý státní znak, který pro tento účel vytvořil Otakar Španiel, tento znak byl v roce 1962 nahrazen novým socialistickým státním znakem ČSSR. V roce 1997 sem pak byla instalována kopie původního československého státního znaku Otakara Španiela (autoři kopie: Vladimír Oppl a Martin Ceplecha).
V prostoru za jezdeckou sochou se nachází velká bronzová vrata vstupní brány do památníku Josefa Malejovského, která jsou ozdobena reliéfy, z nichž část je věnována výjevům z doby husitského hnutí.
Na východní straně budovy (za památníkem) se nachází velká nefunkční fontána Karla Štipla, která je tvořena dvěma kruhovými mísami na sebou, ty jsou postaveny uprostřed kruhové nádrže. Zdobena je plastikami, které jsou doplněny soustavou trysek. U fontány byla postavena dvě sousoší. První sousoší Karla Pokorného z roku 1962 představuje alegorii Vítězství (v roce 1967 jej dokončil Jiří Dušek). Druhé sousoší Karla Lidického z let 1964-1972 bylo pojmenováno vzletně Šťastná budoucnost.
Při stavbě památníku bylo ve zcela mimořádné míře použito přírodního kamene, hlavně žul a mramorů domácího původu. Architektonické řešení: Jan Zázvorka. Umělecká výzdoba: Vincenc Beneš, Josef Malejovský, Otakar Nejedlý, Karel Štípl, Otakar Švec, Jan Štursa, Max Švabinský a další. Budova: je orientována na ose kopce Vítkova, zhruba východo-západním směrem, délka 143 metrů, šířka 27,6 metrů a výška 31,5 metrů.
Chronologický přehled vývoje památníku:
- 1882 – založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova
- 1907 – město daruje pozemek
- 1914 – první architektonická soutěž
- 1923 a 1927 – další soutěže
- 1931 – vybrán návrh B. Kafky na jezdeckou sochu
- 1950 – odhalena socha
- 1954–1962 – mauzoleum K. Gottwalda
- 1990 – odstraněny ostatky funkcionářů KSČ
- od 1990 – hledání dalšího využití
- červen 2007 – ohlášen záměr využití památníku Národním muzeem pro expozici dějin české a československé státnosti, otevření 28. října 2009
- únor 2012 – v podzemí budovy byla otevřena nová expozice Národního muzea s názvem Laboratoř moci
Zdroj: Wikipedie.
