Daliborka před sto lety
Daliborka je válcová pevnostní věž postavená v roce 1496 za vlády Vladislava Jagellonského stavitelem Benediktem Riedem. Je pojmenovaná podle prvního vězně drženého v jejím žaláři, Dalibora z Kozojed. S ním spojené pověsti a také opera Bedřicha Smetany Dalibor přispěly k tomu, že je Daliborka nejznámější z trojice válcových, pozdně gotických věží severního opevnění Pražského hradu.
Černá vež a Daliborka, Pražský hrad - autor František Fridrich (21. 5. 1829 - 23. 3. 1892)
Kruhová stavba Daliborky byla dokončena roku 1496. Na východní straně věže je zasazen štít s monogramem W – Wladislaus s korunou a letopočtem, který jako pečeť dotvrzuje rok, kdy věž začala plnit svou funkci žaláře. Původní budova byla o dvě patra vyšší než dnes, horní část věže však vyhořela a nebyla již nikdy do původní výše dobudována. Tloušťka zdi, která dosahuje dvou metrů, předurčila Daliborku k tomu, aby se stala obávaným a doslova nedobytným vězením. Žalář byl vlastně dvoupatrový, vězni byli vsazeni buď do patra o průměru sedmi metrů, do prostory, která byla rozdělena přepážkami na jednotlivé cely, anebo byli spuštěni do spodní části věže, do tak zvaného džbánu, vyhloubeného šest metrů pod podlahou.
Daliborka - interiér, Pražský hrad - autor František Fridrich (21. 5. 1829 - 23. 3. 1892)
Daliborka stojí na konci Zlaté uličky a byla součástí ji lemujícího opevnění Pražského hradu. Sloužila také jako vězení. Prvním vězněm byl Dalibor z Kozojed, podle nějž je věž pojmenována. Dalším ze známých vězňů byl mecenáš věd a umění, hrabě František Antonín Sporck, který zde byl vězněn po dobu patnácti týdnů a to pro neplacení dluhů. Z vězení ho osvobodil až zásah Karla VI. Věž byla již roku 1547 – po stavovském odboji – obsazena uvězněnými pražskými měšťany a v době pobělohorské se Daliborka stala těžkým vězením pro účastníky revolty. Dle zprávy o archeologickém průzkumu věže byly v kanále ústícím do Jeleního příkopu nalezeny zbytky lidské kostry. Vězeň na úzké cestě zahynul dříve, než se dostal k ústí. Na odstranění posledních třiceti centimetrů hlíny, která ho dělila od svobody mu nestačily síly. Roku 1781 Daliborka vyhořela a při opravách o rok později byla snížena o jedno patro. Jako vězení už nesloužila a v roce 1883 byla zpřístupněna veřejnosti.
