První písemná zmínka o Lukavci pochází z roku 1360, kdy je zmiňován Dluhomil z Lukavce. Na přelomu 14. a 15. století je pak uváděn Zdeněk z Lukavce, předek Lukaveckých z Lukavce. Zda již v té době stála v městysu tvrz, není známo; s určitostí ji můžeme doložit k roku 1543, kdy došlo k dělení majetku mezi Adama a Štilfrýda Lukavecké. Ti ji ze začátku drželi společně, ovšem v roce 1544 je jako jediný majitel uváděn Štilfrýd. Po jeho smrti v roce 1578 zdědila Lukavec jeho manželka Dorota ze Solopysk a od ní jej roku 1582 zakoupil Adam Lukavecký. Ovšem už o rok později podstoupil statek svému strýci Štilfrýdovi Lukaveckému. V roce 1609 přešel na Mikuláše mladšího Lukaveckého, který pro účast na stavovském povstání v roce 1623 o třetinu majetku přišel. Tu získala královská komora. Té v roce 1578 připadl i zbytek Mikulášova majetku a ve stejném roce jej zakoupil Wolf Jiří z Pöttingu. Po jeho smrti v roce 1650 docházelo k rychlému střídání majitelů, až v roce 1707 zakoupil zadlužený Lukavec v dražbě od Devaldů Josef Stockhammer.

Zámek Lukavec

V držení Stockhammerů zůstal do roku 1769. Právě za jejich vlastnictví byla tvrz přestavěn na barokní zámek. Zároveň také rozšiřovali lukavecké panství – v polovině 18. století do něj spadalo kromě vlastního Lukavce další osm vsí. V roce 1769 jej zakoupil Štěpán Briffaut ze Slavětína, přičemž v majetku Briffautů zůstal do roku 1831. Ti nechali na konci 18. století postavit v zámeckém parku klasicistní pavilon zv. Hříbek. Roku 1831 zámek odkoupil Jan Thun-Hohenstein a ten jej roku 1841 postoupil Jiřímu Vilému Löwensteinovi. Od roku 1866 zde pobýval Antonín Sova, jehož otec pracoval jako úředník na lukaveckém velkostatku. Löwensteinové zámek drželi do roku 1899 a využívali jej jako kanceláře a byty úředníků. Následně docházelo k častému střídání majitelů, až jej v roce 1914 zakoupil Alois Brey, který v letech 1915–1917 nechal zámek přestavět v duchu secese podle plánů Ladislava Skřivánka. V roce 1948, kdy patřil Jiřímu Prylovi, byl zkonfiskován a využíval se pro školské potřeby. V letech 1960–1962 se úprav dočkaly interiéry, jejichž součástí bylo i zřízení obřadní síně v západním křídle podle návrhů Činčery. V letech 1972–1975 proběhla generální rekonstrukce zámku. Dnes je chátrající zámek prázdný a hledá se pro něj nové využití.

Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Pelhřimovském, napsal profesor Josef Soukup. Praha 1903.

Zámek Lukavec má tři fronty do pravého úhlu s hrazenými příkopy, kde se dnes zahrada nalézá. Západní průčelí jest jednoduché o věži v rohu na severní stranu.

Čtverečná věž kryta jest osmibokým jehlancem v lucernu přecházejícím.

Kočár na zámku Lukavec

Uvnitř ve dvoře v přízemku arkády v prvním patře zazděné. Na čtyřbokých pilířích, které mají podstavce s plinthem a torrem, spočívá křížové klenutí. Klenby přízemku jsou vesměs křížové.

Na dvoře leží v žule tesaný sdružený znak: v levo lev šíp držící a v pravo korunovaný dvouhlavý orel. Na něm jest následující legenda:

DES WOHLGEBORENES HERR THUS
BALD FRANK FREIHERR VON
DOWALD A. H. LUKAWETZ KRZESSIN
MEZILES UND BURZENICZ RÖMISCHE
KAY. MAY. OBERSTEN-WACHTMEISTER
GESTORBEN 27. DECEMB. A. 16—

Velké poděkování patří: Digitálnímu archivu - Šechtl a Voseček za zapůjčení fotografií.

Zámek Lukavec. Kočáry na zámku. Fotografie hasičů.