Středověké centrum města, které obklopuje meandry Vltavy, je od roku 1963 městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Roku 1947 byl veškerý schwarzenberský majetek krumlovsko-hlubocké větve v Československu včetně všech podniků na Krumlovsku i krumlovského zámku protiústavně vyvlastněn tzv. zákonem Lex Schwarzenberg a dán do rukou státu. Stejně jako byl JUDr. Adolfu Schwarzenbergovi zakázán návrat z USA do Československa, nesměla se domů do Krumlova vrátit z exilu většina slavných průmyslníků, kteří uprchli před nacismem – například židovská rodina Spirů.

Po roce 1948 byla znárodněním místních podniků rozvíjena nová průmyslová odvětví, zejména textilního (závody Jitka a Otavan), dřevozpracujícího a potravinářského charakteru (závod Jihočeské mlékárny). Byla vystavěna nová funkcionalistická sídliště – Plešivec, Špičák, Vyšný, Dubík, Domoradice, Havraní Skála a Mír, nová budova nemocnice a nový úřad (zejména po vzniku moderního okresu Český Krumlov v roce 1960). Postaven byl také silniční obchvat centra města (ulice Objížďková), přičemž bylo zničeno velké množství historických domů.

Stavbami z této epochy ovšem nebylo výrazněji zasaženo historické jádro města, jak se tomu stalo např. v nedalekých Prachaticích nebo Kaplici. V roce 1963 bylo navíc centrum prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. V období totality však nebyla památková péče na významné úrovni, proto byly mnohé významné památky města až do roku 1989 nevzhledné, některé dokonce ve velmi špatném stavu. Špatný vliv na historické centrum měl i fakt, že jím projížděly nákladní vozy a autobusy. Omšelé město však i tehdy přitahovalo nejenom návštěvníky, ale i filmaře (např. Hop - a je tu lidoop 1977).

Během invaze vojsk Varšavského paktu do Československa v roce 1968 proběhly v Krumlově podobně jako v jiných českých a slovenských městech mnohé protestní akce a demonstrace proti okupačním silám. V podnicích probíhaly protestní stávky, byla pořádána občanská setkání na náměstí Svornosti a místní se snažili všemožně zamezit pohybům okupačních vojsk, které pronikaly do města a obsazovaly významné objekty, např. krumlovská kasárna. Občané, podniky a stejně tak i místní výbor rezolutně odmítal s okupačními silami kolaborovat. Do roku 1969 však byl v Československu zahájen proces tzv. normalizace, který jakékoliv další masové projevy nesouhlasu s okupací vylučoval.

Kulturní život se v době totality nemohl srovnávat s kulturou předválečného Krumlova. Naštěstí se podařilo mnohé uchovat, například instituci Hudební školy při kostelu sv. Víta, nebo tradici historických slavností (1909, 1968, 1969), z nichž po revoluci vznikly Slavnosti pětilisté růže.

Zdroj: Wikipedie.

ČESKÝ KRUMLOV: Pohlednice města z období ČSSR.