STARÝ PELHŘIMOV: Pohromy živelní a jiné
9. dubna 2023
Další pokračování z publikace Starý Pelhřimov - Jaroslav Koutník (1975).
STARÝ PELHŘIMOV: Pohromy živelní a jiné
Zde je zajímavých několik zpráv, které zaznamenal pelhřimovský hlásný Filip Ignát Dremsa: Léta 1794 dne 29. dubna v Starém Pelhřimově u sedláka Lišky vzňal se oheň po třech čtvrtích na desátou v noci. Zhořelo mu dobytka pět krav a kobyla a 24 ovce. Léta 1794 dne 27. máje v deset hodin večír vzňal se oheň ve St. Pelhřimově u Dědouchů a vyhořel také Chábek a Páral. U Chábků shořel Chábek hospodář, děvečka a pět dětí, u Dědouchů hospodyně a jedna stará děvečka. A neb. Chábkovi všechen též dobytek (a nic neodnesli). Léta 1804 dne 2. Aug. potloukly kroupy u Starého Pelhřimova.
Požár kostelíka - 1930
Z obecní kroniky: 1897 vyhořela věž kostela, zapálena bleskem (střecha se udržela). Oba zvony zachránili Truhlář Josef a podruh Vaněk Martin. R. 1929 ohromné mrazy až minus 42 stupňů Celsia, pomrzlo stromoví ovocné z 90 %, zvěř a ptáci skorem úplně pomrzli a nastal nedostatek vody. Pak bylo dva roky moc suché léto. Roku 1930 o pouti 29. června po mši vyhořel kostel i s varhanami od svíček za zemřelé, kterých tam bylo asi 150, hašení ztěžoval nedostatek vody. Oprava pak stála 111 287,20 Kč. Velkou část uhradila obec St. Pelhřimov, dále přifařené obce, děkan Vaněk přispěl 2 231 Kč. V roce 1933 vypukla epidemie záškrtu, onemocnělo 9 dětí - v r. 1934 onemocněly spálou tři děti, které musely být izolovány. V přírodě byla záplava myší. 26. dubna 1933 vypukl požár u Průšů a 9. prosince 1934 znovu. Veliké hrdinství s nasazením vlastního života při záchraně majetku sousedů prokázali Josef Roubal, František Račan, Jaroslav Elmr a František Brtna. Mimo uvedených ohňů kostela a u Průšů zde hořelo v poslednich padesáti letech ještě u Bartoňů 1926, u horních Bradů 1943, u Váchů 1950 a posledně u Tomků 18. října 1951.
Požár kostelíka - 1930
Mezi pohromy je nutno uvést také občas se vyskytnuvší „vykradení". Ve třicátých letech se nejčastěji ztráceli „krmníci" prasata. Jednu noc to byly tři kusy najednou a četníci z nich našli v Horpiálku jen vnitřnosti. Proto si většina lidí držela psa na hlídání. 31. prosince 1934 bylo v obcí 17 nezaměstnaných - v celé republice to byl tenkrát jeden milión. V Pardubicích v řece Labi se r. 1942 utopil dvacetiletý Josef Markalous z čp. 13, který tam tehdy studoval.
Ve dvacátých a třicátých letech obcházeli často po vesnici různí podomní prodavači, gráni z Černé Hory, sklenáři, brusiči, dráteníci ze Slovenska, kořenářky, flašinetáři nebo skupiny muzikantů a nabízeli své služby nebo zboží. Mimo nich přešlo někdy v jednom dni i několik žebráků žádajících jídlo nebo nocleh. Nejčastěji před jarmarkem přenocovaly u sušárny tlupy cikánů se svými koňmi a vozy. Ztrácely se slepice, obilí, jetel a další. Zákonem z r. 1958 byl zakázán kočovný život a tím tato „romantika" z obce zmizela. Na jarmark v Pelhřimově vedli koně přes naši ves po silnici hospodáři až Z Táborska.
Zdroj: Publikace Starý Pelhřimov - Jaroslav Koutník (1975).
Připravil autor: Miroslav Galko - RegionálníMagazíny.cz.