Loreta - pověsti

O loretánské zvonkohře se tradují některé historickými prameny neověřené staropražské pověsti či legendy, které zaznamenali Julius Košnář, Eduard Langer, Václav Cibula či Popelka Biliánová.

O lakomém pláteníkovi

Žena pražského pláteníka zemřela na mor. Když onemocněla i jeho dcera, prosil Pannu Marii, aby ji zachránila. Slíbil, že za to věnuje Loretě velký dar. Jeho dcera se uzdravila a vyprávěla otci, že se jí zdálo o andělech, nesoucích zvonky. Pláteník z vděčnosti pořídil loretánskou zvonohru.

Loreta

Vdova z lorety

Kdysi žila na Novém Světě chudá vdova, která měla tolik dětí, kolik bylo zvonků na Loretě. Schovávala pro ně stříbrňáky, dar od jejich kmotřenky, který měly dostat, až dorostou. Prahu však postihl mor a vdově začalo umírat jedno dítě po druhém.

Matka vždy vzala jeden peníz na vypravení pohřbu a ještě zbylo na zvonění umíráčku jedním z loretánských zvonů. Když takto vyprovodila své poslední dítě, onemocněla sama. Posteskla si jen, že už nemá nikoho, kdo by se na poslední cestě postaral o ni, a v tu chvíli se rozezněly všechny zvonky krásnou melodií. Vdova se zaposlouchala do zvuků, které jí připomínaly hlásky jejích dětí a s klidem a mírem ve tváři zemřela.